Expedice Pustý Hill

V neděli 8. 2. 2009 jsme vyrazili Karel, Jiří, Dita a Já – Oki (seřazeno do pořadí dle výkonnosti) na vyhlášený spot v Orlických Horách – Pustý Hill. Vyrazili jsme hned ráno, páč cesta z Přerova nějakou tu hoďku trvá. Vezli jsme se luxusní Jirkovou károu s prosklenou střechou, kterou jsme pozorovali tu hnusotu nedělního dopoledne, převládající na celé Moravě.

Karel kromě veselých příhod z kiteboardingu tu a tam prohodil „ No s tím sněhem to vidím bledě“. Já zase obligátní a notoricky známé z českého filmu „ A chčije a chčije a chčije“. A to v podstatě až do Králík. Tam jsme zaznamenali podstatné ochlazení a vizuálně i déšt se sněhem a posléze sněžení. Čím víc jsme se přibližovali k Pusťáku, tím větší sněžení hraničící se s chumelením a to tak, že dost. Na Pusťáku bylo tolik sněhu, že jsme valili oči, div nám nevypadly a sami sebe se ptali, jak je to možné. Dita v záchvatu radosti a štěstí se vrhla do sněhové pokrývky a dělala Andílky.

V pořadí opět Karel, Jiří, Dita a já jsme se vydali po kolena ve sněhu na výstup k vrcholu Pustého Hillu. Tentokrát to ale nebylo podle výkonnosti, ale potřeby. A já jsem měl tu potřebu Velkou, tak jsem se zdržel. Nicméně foukalo 6- 11 m/s takže zpět do auta pro menší draky, protože v případě vybalení mého NEA 11 by došlo k nelegálnímu přeletu česko-polských hranic. Takže Apex II 7,5 to jistil, ale i tak to bylo dost o držku, o čemž se v zápětí přesvědčil Karel, který provedl v poletu asi metr nad zemí krásnou nedotočenou 720 s jebnutím o zem.

I další pojezdy v podstatě skončily prakticky stejně viz. video níže. Bylo to chvílemi úsměvné, jak bezpečný je snowkiting, když se to umí - neumí. Jirka prohnal svoji Chiméru taktéž po planině, a taktéž zakončil držkopádem při kterém navíc ztratil lyže a zamotal draka.

Po zdravé úvaze jsme usoudili, že si dneska asi nezalétáme ale zajezdíme,tak jsme to sbalili a zajeli do blízkého Ski centra Říčky, kde jsme strávili příjemné odpoledne ve snowparku, zajezdili na snowbordech - opět někteří. Ano, přiznám se celému světu. Hned při první jízdě a při první držce jsem ztratil permici a v podstatě jsem dojezdil. I když Karel je fakt kamarád a poslední jízdu mi věnoval a dali jsme ji spolu. . Závěrečná jízda stejně patřila Ditě, která ukázala místním a hlavně polským frajerům nádhernéj a čistej skok s grabem, kdy překonala i sama sebe. Dito, tleskáme, seš fakt dobrá.

Čus Blues Oki

Chumelilo jako prase! :)

Jura,Karel, Oki		Chiméra cca asi po pěti minutách

Jura, Dita, Oki